Novináři a novinářky v České republice
Česká republika zažila čtyři roky (2021–2025) stabilní liberální vlády, která respektovala svobodu médií a bojovala proti dezinformacím, což byla výjimka nejen v regionu střední a východní Evropy. Zlepšující se pozice české žurnalistiky se projevila i ve Světovém indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic, kde se Česko posunulo z 40. místa v roce 2021 na 10. místo v roce 2025. Sběr dat pro Worlds of Journalism Study 3 (WJS3) proběhl v letech 2022–2023.
I když je ekonomická situace českých novinářek a novinářů poměrně nejistá, jejich vnímaná autonomie je vysoká a z oboru neodchází tolik lidí středního věku jako v minulosti. Generační propast způsobená masovým odchodem zkušených novinářů kompromitovaných spoluprací s komunistickou stranou nebo státní bezpečností v roce 1989 a jejich nahrazením velmi mladými lidmi se začíná uzavírat.
Zatímco hlavními tématy během sběru dat pro Worlds of Journalism Study 2 (WJS2) v letech 2012 až 2014 byla rostoucí koncentrace médií a její možné hrozby, v současné době tyto obavy přetrvávají zejména mezi novináři a novinářkami v regionech. Navíc stále existují média založená těmi, kteří nechtěli být součástí vydavatelství zakoupených českými nebo slovenskými podnikateli ze strategických důvodů v letech 2013–2014. V roce 2018 je doplnil i celostátní Deník N.
Zázemí novinářů a novinářek
Českému žurnalistickému prostředí dominují muži, což bylo patrné i v našem vzorku, kde se jako muži identifikovalo 59,5 % novinářů. Průměrný věk byl 41,61 let (směrodatná odchylka (SD) = 11,37; medián = 41,0). Většina novinářů a novinářek měla vysokoškolské vzdělání: 40,5 % absolvovalo magisterské studium nebo jeho ekvivalent, 21,8 % bakalářské studium a 4,2 % doktorské studium. Někteří studovali na vysoké škole, ale nezískali titul (4,2 %). Celkem 29 % mělo jako nejvyšší dosažené vzdělání střední školu. Téměř polovina ze všech novinářů a novinářek (46,5 %) absolvovala formální vzdělání v oboru žurnalistika, z toho 66,7 % na univerzitní úrovni, ostatní prostřednictvím
profesního studia (39,9 %) a krátkodobých kurzů (14,4 %).
Novináři a novinářky v redakcích
Většina českých novinářů a novinářek z našeho vzorku (64 %) zastává nevedoucí pozice, 27,5 % pozice ve středním managementu a 8,5 % pozice ve vrcholovém managementu. Zaměstnanecké poměry se liší: 56,5 % má smlouvu na plný úvazek na dobu neurčitou, zatímco smlouvy na částečný úvazek na dobu neurčitou tvoří 5,7 %. Smlouvy na dobu určitou pokrývají 8,8 % (na plný úvazek) a 2,1 % (na částečný úvazek). Freelanceři a osoby samostatně výdělečně činné tvoří 22,1 % respondentů a 4,8 % uvádí jiné formy zaměstnání. Téměř polovina (46,2 %) má další příjmy z jiných zaměstnání než z žurnalistiky, což ukazuje na finanční nejistotu a prekaritu v tomto oboru.
Novináři a novinářky uvádějí v průměru 15,95 let odborné praxe (SD = 9,96; medián = 15,0). Pouze 11,5 % je členy odborů. Existuje relativní rozdělení specializace, přičemž 47,1 % se specializuje na konkrétní oblast a 52,9 % se věnuje různým tématům. Průměrný pracovní týden činí 43,24 hodin (SD = 10,94; medián = 40,0).
Pokud jde o typ médií z hlediska geografického zásahu, 50,2 % novinářů a novinářek z našeho vzorku pracuje pro celostátní nebo nadnárodní média a 49,5 % pro místní nebo regionální média. Většina lidí (72,8 %) je zaměstnána v soukromých nebo komerčních médiích, následují veřejnoprávní média
(22,4 %). Komunitní (1,2 %) a nezisková (2,4 %) média hrají marginální roli. Skupiny zaměstnavatelů podle technologického typu média byly následující: 33,5 % respondentek a respondentů pracuje pro noviny, 17,8 % pro rozhlas, 14,2 % pro televizi, 16,9 % pro pouze internetová média, 10,3 % pro časopisy a 2,1 % pro tiskové agentury.
Tyto údaje ilustrují rozmanitou profesní scénu, která je komerčně orientovaná a flexibilní. Zároveň je trh práce v oblasti žurnalistiky často nestabilní a má nízkou úroveň odborového zastoupení.
Bezpečnost a pracovní otázky
V českém mediálním prostředí existuje relativně málo faktorů, které novináři a novinářky vnímají jako hrozby, jež by významně ovlivnily jejich práci. Tuzemské mediální prostředí lze tedy vnímat jako relativně bezpečné, protože novináři a novinářky se příliš neobávají právních kroků v souvislosti s jejich prací ani nejsou ve velké míře vystaveni fyzickému násilí (viz Tabulku 1). Nejvýznamnější hrozby souvisejí s útoky na osobní morálku, nátlakem, diskreditací novinářské práce nebo veřejnými projevy nenávisti. To se odráží i v obavách souvisejících s prací (viz Tabulku 2), protože novináři a novinářky se domnívají, že ti, kdo jim v České republice ubližují, zůstávají nepotrestáni.
Novinářské role
Čeští novináři a české novinářky preferují roli nezaujatých pozorovatelů (88,8 %) a zdůrazňují význam boje proti dezinformacím (81,8 %, více údajů viz Tabulku 3). Významnou podporu získaly i další role tradičně spojované s žurnalistikou, jako je poukazování na problémy společnosti nebo vzdělávání publika. Naopak politické angažmá, zejména podpora vládní politiky (2,1 %) a zprostředkování pozitivního obrazu politických představitelů (3,3 %), byly jednoznačně nejméně podporovány.
Vztah novinářů a novinářek k vlastním postojům a interpretaci informací
Čeští novináři a české novinářky mají různé názory na konkrétní otázky týkající se epistemologie (viz Tabulku 4). Silně podporují interpretační postupy (79,7 %) a důležitost upozorňování publika na nepravdy (80,3 %). Zároveň téměř dvě třetiny (65,7 %) oceňují objektivní zpravodajství. Postoje, které naznačují, že pravda a zpravodajství jsou nevyhnutelně formovány osobními přesvědčeními novinářů (13,6 %), nebo těch, kteří jsou u moci (8,8 %), jsou méně přijímány.
Novinářská etika
Ve srovnání s výsledky WJS2 došlo k výraznému poklesu přesvědčení, že to, co je etické, by mělo být vždy určováno profesionálními standardy, bez ohledu na situaci a osobní úsudek. V současné době si to myslí pouze 60,5 % českých novinářů a novinářek (viz Tabulku 5), přitom ve WJS2 to bylo 86,9 %. Na druhou stranu ve srovnání s WJS2 došlo také k výraznému poklesu procenta těch, kteří se domnívají, že je vždy nebo občas oprávněné používat kontroverzní metody (viz Tabulku 6). V každodenních situacích proto novináři zjevně zvažují a hodnotí etické zásady pro každou z kauz, na kterých pracují.
Redakční autonomie a svoboda médií
Čeští novináři a novinářky uvádějí relativně vysokou úroveň redakční autonomie (viz Tabulku 7). Většina z nich se silně ztotožňuje s tím, že vnímají vysokou míru svobody při výběru zpráv (76,7 %) a rozhodování o jejich zpracování (81,9 %). Pouze 57,7 % však vyjádřilo stejnou míru důvěry v celkovou svobodu médií v zemi, což naznačuje opatrnější pohled na širší kontext.
Redakční vlivy
Nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími práci českých novinářek a novinářů jsou žurnalistická etika a osobní hodnoty. Za významné považují také vliv redakčních nadřízených, dostupnost zdrojů pro sběr informací a přístup k informacím nebo časové limity (viz Tabulku 8). Čeští novináři vnímají mediální zákony a předpisy jako nejvlivnější vnější faktory. Ve srovnání s WJS2 došlo k poklesu vnímání vlivu vlastníků médií na redakční obsah. V současné době je vnímán jako extrémně nebo velmi vlivný
v 18,4 % případů, zatímco v letech 2012–2014, kdy docházelo k nejvýznamnějším změnám vlastnictví, to bylo 24,5 %.
Datum vzniku výzkumné zprávy: Podzim 2025
Autorky výzkumné zprávy
Alice Němcová Tejkalová (Univerzita Karlova)
Sandra Lábová (Univerzita Karlova)
Barbora Součková (Univerzita Karlova)
Anna Hrbáčková (Univerzita Karlova)
Citace této výzkumné zprávy:
Němcová Tejkalová, A., Lábová, S., Součková, B., Hrbáčková, A. (2025). Novináři a novinářky v České republice. Výzkumná zpráva. Dostupné z: https://worldsofjournalism.cz.